REAKCE NA ČLÁNEK O PROSTITUCI

Dovolujeme si prostřednictvím místopředsedkyně spolku reagovat na Váš článek “Začala ‘sezóna’ prostitutek, unikátní pohled do sexuálního byznysu v Česku”, uveřejněném na serveru lidovky.cz dne 7. října 2019 v 5:00 hodin.

Článek je, jako většina článků na toto téma v českém mediálním prostředí, laděný bulvárně, vzbuzuje ve mně pocit, že jediným jeho cílem je vzbudit senzaci. Navíc otevřeně pracovnice v sexbyznyse stigmatizuje, ať už jejich nazýváním jako “holky” a “prostitutky”, nebo jejich objektivizací ve statistikách týkajících se váhy a velikosti poprsí. Málokdy bývá pro vstup do sexbyznysu důvod tak prostý jako “přivydělat si na vánoční dárky”, většinou ženy, které se pro tuto formu přivýdělku rozhodnou, řeší mnohem závažnější existenční problémy, těmi se ale ve Vašem článku, stejně jako důvody, proč v ČR v tomto odvětví působí tolik matek-samoživitelek, nezabýváte.

Jsou ale i ženy, které tato práce baví a naplňuje, přestože by mohly získat práci v jiném odvětví, preferují sexbyznys. Není správné generalizovat pracovnice v sexbyznyse jako ženy neschopné se uživit jinak a sexbyznys tak prezentovat jako poslední možnost výdělku. Každá žena má pro vstup do tohoto odvětví své důvody a místo, abyste se jimi tedy zabýval, jen podporujete zakořeněné myšlenky, které dále prohlubují stigmatizaci této práce. Jedním z nejtěžších břemen, která s sebou tato práce nese, je právě nemožnost svěřit se ani nejbližšímu okolí ze strachu z odsouzení a zavrhnutí. Není proto na místě zlehčovat stigma sexuální práce tím, že “…postupem času se hranice morálky rozmazaly a stala se z toho normální věc”.

My všichni, kteří práva sexuálních pracovnic hájíme, bychom si to jistě přáli, ale prozatím jde o hudbu daleké budoucnosti. Na legislativní úpravu čekáme všichni, ale určitě ne hlavně z důvodu obohacení státní pokladny, ale hlavně proto, aby zákon v prvé řadě chránil práva pracovnic v tomto odvětví. Možná proto se tolik žen připravovaného zákona obává, mají strach, aby jim zákon spíše neuškodil a nemusely se stáhnout do ještě větší izolace, než jsou teď. To ovšem ve Vašem článku taktéž nezmiňujete. Jako většina organizací v zahraničí, i my dlouhodobě hlásáme, že nejlepší cesta je cesta dekriminalizace, protože jakákoli represe může vést k tomu, že se ženy budou registrace bát a tím pádem budou pracovat v ještě více rizikovém prostředí. Určitě nechceme legalizaci sexuální práce proto, aby si ženy mohly najímat “manažery”, navíc zatím žádný zákon kuplířství legalizovat neplánuje, a víme, že právě kuplíři se častokrát schovávají za termín “manažer”. Ve fungujícím systému by totiž ženy mohly pracovat společně a tím pádem se samy lépe chránit, mohly by se vzdělávat a učit, jak nejlépe nebezpečí předcházet a kdyby přece jen k násilí došlo, měly by se kam obrátit pro pomoc beze strachu, že budou zesměšňovány, degradovány nebo nebudou vůbec brány vážně. Pro příště Vám doporučuji ladit článek méně jako bulvární senzaci, ale spíše se zabývat věcmi, které skutečně pracovnice v sexbyznyse trápí a okolnostmi, proč ženy do sexbyznysu vstupují.

Myslím, že to bude ke prospěchu všem – Vašim čtenářům i sexuálním pracovnicím dennodenně bojujícím se stigmatem, které s sebou tato profese nese.